Přečteno: Únor /23

Další měsíční shrnutí přečtených knih. Musím říct, že mě všechny tři bavily a rozhodně mi napište váš názor, pokud jste některou zmíněnou četli. Případně napište, co jste za únor přečetli vy, ať se inspiruji. 

Oxana bydlí spokojený život na Ukrajině a zabývá se svou prací. Obyčejný život se starostmi, jako má každý. Ovšem přijde chvíle, kdy se začne mluvit o válce, ale nikdo tomu nechce uvěřit, protože se o tom mluví roky a nikdy nic. Jenže zprávy říkají něco jiného a začnou znít sirény. Nebyl to planý poplach. Někde v dáli nastalo bombardování, a jelikož Oxana už jednou utíkala před válkou, byla (ne)připravena. Hledá bezpečí u svých přátel a snaží se je přesvědčit, aby odjeli za hranice, protože mnoho lidí odjíždí. Vědí, že hrozí nebezpečí. Po dvou dnech čekání v autě v dlouhé koloně k přejetí hranice začíná být Oxana hodně nesvá. Do toho děti, do toho zima. Oxanu čeká dlouhá nemilá cesta, plná nebezpečí, vyčerpání a překážek. Útěk před válkou, do cizího města, do cizího prostředí. Uprchlice. Naštěstí potkává dobrovolníky, kteří jí pomáhají a dostávají z veškerého pekla ven. 

Je velice smutné, že se to děje. Normálně jsem si chvíli představovala dobu koncentračních táborů. Ukrajinci byli vyhnáni ven z domů, čekali na vlaky, autobusy. Získat místo bylo nemožné, a když už se podařilo, vše bylo plné, jako ty vagóny do lágrů. Těžké dlouhé cesty. Čekání na hranicích, volání svobody a pomoci. Neskutečné. Při čtení mi bylo opravdu zle a těžko. 

Eva, židovská dívka z Prahy, se ocitá v koncentračním táboře. Nejenom, že hledá cestu jak přežít, ale hledá i svého milého. V táboře smrti. Díky svému strejdovi, který ji naučil krást, přežije. Díky tomu má věci s nimiž může obchodovat a tím zachránit život nejen sobě. Každou chvíli myslí na svého milého i rodinu. Prolínají se dvě doby. Před a během tábora. Bohužel tábor je místo plné bolesti, kterou zažije na vlastní kůži. Ocitá se na pokraji života, ale vydrží, protože našla svého milého. I na takovém místě může být a vzniknout láska. Eva o pár měsíců později zjišťuje, že je těhotná. Ovšem její milý je odeslán pryč a Eva dostává informace, že je mrtvý. Zhroutí se. Celá. Dítě ji udržuje při životě, je to její naděje. Jenže jak přežít už v tak mrtvé místě? Jak vůbec porodit živé dítě? 

Jedním slovem masakr. Příběh mám stále před očima a husí kůži jen na to vzpomenu. Další srdceryvný příběh. Bolestivý, ale plný lásky a naděje. Knihu jsem přečetla jedním dechem a nikdy nepřestanu obdivovat, kde sebrali veškerou vnitřní sílu k přežití. 

Kniha má sedm nenavazujících příběhů. Londýn, Přiznání, Žárlivost, Odpad, Odd, Náušnice, Fronta. Nejvíce mě zaujaly jen čtyři. Jedná se o krimi příběhy napsané v kratší formě o pár stránkách. To se mi na tom nejvíc líbí. Každý příběh je originální a především se jedná o psychologii vraha. Rozhodně jsem se u čtení nenudila a vy se nudit také nebudete, hlavně pokud máte rádi krimi a Jo Nesba.